THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
CHILDREN OF BODOM - Halo Of Blood
„Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál, je rybníček Brčálník. Ve dne je docela obyčejný, ale sotva ho večer přikryje černočerná tma, začnou se tam dít podivuhodné věci…“
My však nezamíříme k břehům poměrně neškodného Brčálníku, nýbrž mnohem dále na sever, kde se nedaleko jiné vodní plochy, jezera Bodom, prohání poněkud zlověstnější postava v kápi s kosou. Ta se nyní šine sněhovou vánicí bílo-šedivou krajinou s krvavou svatozáří. Vkusně vyvedený tradiční smrťák, anebo také maskot skupiny, v jejímž čele stojí jiný skřítek s dlouhým hárem a skřehotavým hlasem – Alexi Laiho (zde je asi jediná podobnost s Rákosníčkem), opět vyrazil za svou sklizní…
CHILDREN OF BODOM připravili kolekci deseti nových songů, jejichž výhradním autorem je jako vždy zmiňovaný Alexi Laiho. Skupina avizovala určitý návrat ke kořenům, resp. k prvním třem nahrávkám, jimiž oslovila velké množství fanoušků. A album skutečně nese většinu tehdejších poznávacích atributů. Opět se v jedné z písní objevuje název jezera Bodom („Bodom Blue Moon“) a mezi některými skladbami jsou pro větší dramatický efekt umístěny promluvy z různých filmů. Rovněž je slyšet znatelné zrychlení, více vyhrávek a „zpívající“ kytaru v refrénech.
Skupině znovu vypomohl slovutný Peter Tägtgren (HYPOCRISY, PAIN), který kdysi produkoval album „Follow The Reaper“. Nyní se soustředil pouze na vokální produkci. V tomto směru se ovšem posluchač nedočká žádných velkých změn – Alexi jako vždy krákorá, řve a křičí za doprovodu humpolácky vyřvávaných refrénů. Nejpřekvapivějším vokálním momentem, a nejen vokálním, je na poměry kapely velmi netypický song „Dead Man´s Hand On You“. Tato nejpomalejší píseň v historii kapely má atmosféru a duši. Poprvé zde nevítězí divokost či nasranost. Zpočátku, za doprovodu klavíru a předoucí kytary, Alexi přidušeně deklamuje sloky. Posléze song přitvrdí, ale melancholie zůstává. Bravo!
Bodomáci měli (kromě prvních dvou desek) na každém albu vždy jednu pomalejší a melodičtější věc (např. „Everytime I Die“, „Banned From Heaven“ či „Roundtrip To Hell And Back“) a ani novinka není výjimkou. „Scream For Silence“, ač je zkomponována dle stejného mustru, se může rozhodně zařadit po bok těch zdařilejších. Kupodivu se mi zde více líbí kombinace kytarového riffu s Alexiho chroptěním ve sloce než refrén, u nějž někteří bystří posluchači ve zdejší diskuzi identifikovali podobné rysy s „Free Fall“ od IN FLAMES.
Jak jsem se již zmínil, kapela práskla do koní a za kočárem se skutečně zaprášilo. V případě titulní písně musí bubeník Jaska Raatikainen dozajista před i po ní provést stretching svých končetin. Blacková klepačka, která by se neztratila ani na debutu „Something Wild“. Jedno z nejzdařilejších seknutí kosou z celého alba! O něco pomalejší (přesto stále zběsilé) tempo doplněné o melodické kytarové výjezdy čekejte u „Your Days Are Numbered“, při níž jdou hlavy také dolů.
Kapela nezanevřela ani na skladby s riffovějším vyzněním, na které kladla důraz na posledních albech. Zástupcem tohoto přístupu se skřípějícími kytarami je „Damaged Beyond Repair“, v níž dostaly Alexiho hlasivky při hrdelním ryku pořádně zabrat. Časy melodických jízd, kytarovo-klávesových výletů a žehnajícího zeleného Smrťáka z alba „Hatebreeder“ dá vzpomenout nejdelší song „All Twisted“. A když jsme u toho vzpomínání, refrénové vyhrávky závěrečné písně „One Bottle And A Knee Deep“ a kmitající se prsty pánů Laiha a Wirmana v sólu mají takový, řekněme, modravý nádech Pána s kosou, vykukujícího zpoza náhrobků („Follow The Reaper“).
Kdo má rád geniální „Kissing The Shadows“, tak si z této láhve určitě rád přihne, i když už to samozřejmě nemá ten říz a především originální chuťový dojezd. Velmi zajímavou je střednětempá šlapavá až „rock´n´rollově hravá“ píseň „Bodom Blue Moon (The Second Coming)“, kde Peter Tägtgren přiměl hlasivky páně Laiha až k něčemu, co může evokovat jakýsi dialog. Modrou barvu rovněž nese i klipovka „Transference“, kde kromě úvodní „hasičské“ melodie a frázování (mírně připomínajícího Kinga Diamonda) hraje prim melodická kytara, sekundující Laihovi v refrénu. Slabinou je zde ovšem hluchý moment před tím, než se do toho pořádně opře sólová kytara. Do setlistu byly též v závislosti na verzi nahrávky (pro evropský či japonský trh) zařazeny tradiční covery jiných interpretů – „Sleeping In My Car“ (ROXETTE) a „Crazy Nights“ (LOUDNESS). První z nich překvapivě vyznívá jako pijácký song od ALKEHOLU a tu druhou již podle mě lépe zpracovali THERION.
Albem „Halo Of Blood“ se CHILDREN OF BODOM resuscitovali ze stavu, kdy začínali pomalu upadat do deliria, přecházejícího do hudební strnulosti, neřku-li komatu. Za recept na své probuzení by sice patent u Úřadu průmyslového vlastnictví neobdrželi, ale ono někdy neškodí vrátit se zpátky na začátek. Někdy na tom může vydělat nejen muzikant, ale i posluchač. Jsem velice rád, že se moje závěrečná předpověď z recenze na minulou nahrávku „Relentless Reckless Forever“ splnila, ale poněkud v jiném kontextu, než jsem ji mínil. Abych jen nechválil, neškodilo by domluvit Jannemu Wirmanovi, aby použil i poněkud jiné klávesové efekty. Hudba Děcek od Bodomu by tak mohla nabýt mnohem pestřejšího výrazu. Přesto myslím, že na novinku CHILDREN OF BODOM pasují věty z již zmíněného Večerníčku o zeleném skřítkovi s baňatým nosem (pozn. za Brčálník opět dosaďte jezero Bodom):
„Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, je rybníček Brčálník. Na první pohled vám může připadat docela obyčejný, ale už na ten druhý zjistíte, že se tam dějí podivuhodné věci…“
Diskuse: 8 příspěvků
Z „Halo Of Blood“ se vyklubala velmi poslouchatelná nahrávka, na níž se Alexi & spol. předvedli v nejlepší formě za posledních pár let. Především je to díky skloubení agresivity posledních alb a částečnému pokusu o návrat k některým prvkům počátečních tří úspěšných alb.
7,5 / 10
Diskografie
Halo Of Blood (2013)
Relentless Reckless Forever (2011)
Skeletons In The Closet (2009)
Blooddrunk (2008)
Chaos Ridden Years ´06 (2006)
Are You Dead Yet? (2005)
Trashed, Lost & Strungout (2004)
Hate Crew Deathroll (2003)
You`re Better Off Dead (singl) (2002)
Follow The Reaper (2000)
Hate Me (singl) (2000)
Tokyo Warheards (live) (1999)
Hatebreeder (1999)
Children of Bodom (singl) (1997)
Something Wild (1997)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2013
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 41:42
Produkce: CHILDREN OF BODOM a Mikko Karmila
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
HODNOCENÍ
Počet čtenářských hodnocení: 14
VLOŽIT HODNOCENÍ
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
VAMPIRSKA - A Liminal Heart Paints The Deepest Shade Of Serenity
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
ALARM! - Alarm!
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.